A není / nebude to tak? Je to konstatování?
Je to napětí k nekonečnu, který praská v podstatě. Těžko si působit bolest, aniž by to nemělo následek. Sotva se vracet domů, když není k čemu. Znáš to, nový lidi, nový příležitosti. - neznám. Možná proto, že se lehce fetuje "věc", kterou máš v hlavě a jde tisíckrát objevit, ale nakonec sedíš jen doma, aby se to dalo znova objevovat.
Ale pak... se to sesype na mou hlavu. Je to jenom moje představa, kterou si naplňuju.
Skvělý na tom je to, když se to začne plnit... cedit písek a vydupat ty malý kousky zlata. Něco, co má cenu mimo svět v hlavě. Ale sotva existuje nějaká meta, když neexistuje šance. Proto se často plácá energie do okolí. Žádná odezva.
Špatný místo a čas, ale nemyslíš, že doba je jenom jedna? A je to doopravdy?
Žádné komentáře:
Okomentovat