Jako malej jsem se pekelně bál ohňostroje a petard. Pamatuju si, jak jsme s matkou byli na Silvestra přikrčený za oknama a ujišťovali jeden druhýho, že je všechno v pořádku. Že ty ožrálý a umazaný ksichty, který si připadaj, že jsou kousek od rampy v Houstonu, jsou jenom výplod naší fantazie.
Postupem času jsem si zvyknul. Koukal na tuhle nebeskou manifestaci jako každej druhej zňuděnej a namlouval si, že je to dobrý, ale to bylo spíš kvůli tomu navoněnýmu smradu z rachejtlí.
Pak klukoj pár kroků od baráku urvala puma kus ruky. Když jsme chodili s kámošem ze školy, tak jsme hledali zbytky krvavejch skvrn.
A dneska se mi spíš vybaví, při tom praskání a dunění, válka v Sýrii nebo Volgograd.
úterý 31. prosince 2013
neděle 1. prosince 2013
Blazén
"Ty vole, poď se na něco podívat," zaznělo z křoví.
Lukas cukl hlavou k rozpadlé zdi, za kterou přečníval skelet skleníku.
"Hej, kde seš? Poď sem," vykřikl znovu Thomas a Lukas přeskočil hradbu drolivých kvádrů. Kolem se rozprostřelo spletité houští. Mráz slepil vlasy drnů, o které Lukas sem tam zakopával, než se dostal k Thomasovi.
Oba bydleli nedaleko této klidné části města. Často sledovali plevel a mladé stromky, jejichž kořeny pomalu ujídaly z betonáže klášterní zahrady. Skleníky byly vysklené a rozřezané rzí. Chodili tudy často, jen tohle jim uniklo. Betonový bazén.
"To je peklo - čum," ukázal Thomas na zkalenou vodní hladinu, kde plavaly napuchlé flašky.
"Je zvláštní, jak to ty stromy odstíněj - že to jako nevidíš od cesty - i když je to takovej hlubokej kráter," opáčil Lukas a hned dodal, "už ses vychcal?"
"Jo, to jo, ale koukni se pořádně,"
"Na co jako?"
"Támhle," vzal ho za rameno, přivřel jednoho oko a stoupl si za něj. Zamířil prstem.
"Já nic nevidím,"
"Tak to vytáhneme,"
"To je debil," ale nechtěl se hádat.
Nakláněli se nad hladinou. Hladina tmavla a na mastná oka si už políčila. Slaboučkou krustu rozbili po každé klackem. Po pár pokusech odlepit věc ode dna se Thomas napřímil a spustil: "Kurva, už mě to nebaví,"
"Hele," pokračoval Lukas, "to vypadá jako pistole."
"Ale hovno,"
"Jo, fakt - je tam trochu vidět kohoutek,"
"Ale hovno!" vykřikl Thomas a podíval se po okolí, jestli nenajde další nástroj. Přivřel oči a udělal krok dozadu. Nepatrně se obrátil. Uhodil předkloněného Lukase přes hlavu. Lukasovo tělo se zřítilo do sebe. V bazénu zbyla jen skomírající jiskra.
Lukas cukl hlavou k rozpadlé zdi, za kterou přečníval skelet skleníku.
"Hej, kde seš? Poď sem," vykřikl znovu Thomas a Lukas přeskočil hradbu drolivých kvádrů. Kolem se rozprostřelo spletité houští. Mráz slepil vlasy drnů, o které Lukas sem tam zakopával, než se dostal k Thomasovi.
Oba bydleli nedaleko této klidné části města. Často sledovali plevel a mladé stromky, jejichž kořeny pomalu ujídaly z betonáže klášterní zahrady. Skleníky byly vysklené a rozřezané rzí. Chodili tudy často, jen tohle jim uniklo. Betonový bazén.
"To je peklo - čum," ukázal Thomas na zkalenou vodní hladinu, kde plavaly napuchlé flašky.
"Je zvláštní, jak to ty stromy odstíněj - že to jako nevidíš od cesty - i když je to takovej hlubokej kráter," opáčil Lukas a hned dodal, "už ses vychcal?"
"Jo, to jo, ale koukni se pořádně,"
"Na co jako?"
"Támhle," vzal ho za rameno, přivřel jednoho oko a stoupl si za něj. Zamířil prstem.
"Já nic nevidím,"
"Tak to vytáhneme,"
"To je debil," ale nechtěl se hádat.
Nakláněli se nad hladinou. Hladina tmavla a na mastná oka si už políčila. Slaboučkou krustu rozbili po každé klackem. Po pár pokusech odlepit věc ode dna se Thomas napřímil a spustil: "Kurva, už mě to nebaví,"
"Hele," pokračoval Lukas, "to vypadá jako pistole."
"Ale hovno,"
"Jo, fakt - je tam trochu vidět kohoutek,"
"Ale hovno!" vykřikl Thomas a podíval se po okolí, jestli nenajde další nástroj. Přivřel oči a udělal krok dozadu. Nepatrně se obrátil. Uhodil předkloněného Lukase přes hlavu. Lukasovo tělo se zřítilo do sebe. V bazénu zbyla jen skomírající jiskra.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)