Představa, že by boží soud zamíchal z ničeho nic planetama a jednoho krásnýho dne by se přiřítila k zemi Venuše nebo Mars, mě upřímně děsí už od dětství. A jak si tam to slunce na nebi visí. A co ten měsíc, Tonda, říkala babička, čumí nad rybníkem a možná je dotčenej, že jsme na něm kdy přistáli. Ale nesmazatelný stopy nechal i na lidech. Vůbec se nedivím, že když tam jednou stáli, tak už nikdy nebudou pořádně nohama na zemi. Vidět to zaoblení vstříc chřtánu vesmíru, mi jebne. Na obrázku, to je jiná. Založit papír, rozžvejkat hlavatou, to jsem za hrdinu. Ale koukej na ten potok, jak se drží při zemi. Stromy se plahočej prostorem v nekonečným "eeeeh", napínaj svý pařáty. Skaly balvanej. Nabroušený šavle jízdní dráhy pod nima porcujou krajinu. Radši si zatancovat s holkama, mrsknout si bokem. Svírám si hrdlo lahve.
No nic, zajdu si k psychiatričce, aby se mi podívala na tu mou ptačí budku. Jestli letos přezimuju. Ale žadný vysoký dávky, jen takový kafíčko. Sušenka po snídani. Pak zabořím ruce do monitoru a vypočítám kolik mi to dneska hodí. Očima mrskám, kolečkovou židlí brouzdám po síti. Přišel pokyn shora. Posílaj první hvězdy showbyznysu na výslech. No, některý z nich maj pěkně najeto. Budete to mít za tučnej šek, šéfe. Kafe, cigáro odpíchnout se u turniketu. Známe kódy, černá v noci zrcadlí, ve dne pohlcuje. Radši mít po ruce mazlivý dítě. Chce pohladit jak pes a kousnout jak kočka. Ale kdo na to má dneska ještě televizi. Běží tam stejně furt ta normalizační detektivka s premiérem. Milion úchylek pro dekoracii, ale taky jsem účastník stresu. Volíznu tužkovku nabiju patrony do diktafonu.
Říkaj mi otrok fejmu. Pátrám, kde by mi kdo ulil nějákou tu lásku. Takovou tu k bližnímu svému. Můžu na slovíčko, vaše spotřební velebnosti? Slunce na obloze těžkne a z vody je cejtil rybí tuk.
2021
Komentáře
Okomentovat