Jaroslav Hupka's blog

 U zubaře. U doktora taky. Jsem posedlej tím, aby se mi nic nestalo, abych se mohl zejtra ráno vzbudit a nic mě nebolelo. Podobně jako u kazů, který začnou bolet až ve chvíli, kdy zasahujou do nervů, i já to nechal dojít příliš daleko. Kdybych býval byl si dobře vědom (co Máme) čistil bych si zuby mnohem svědomitěji. Jenže já si je dobře nečistil.  Dvě jara a jedno léto. Jaro, léto, podzim, zima ... jaro. Hlavní postava se vrací do mrtvejch končin, aby našel jediný, co zbylo z jeho učitele - zuby zamrzlé v ledu. Možná v nich viděl i ten přebývající stisk a vzpomínky na ústa, ve kterých se skrývaly. Vše co má, jsou otázky, a činní rozhodnutí .  Nakaženej dobou a chtěním. Kluk z poměrů dobrých sic malých přišel do Prahy, aby nadání znásobil. Žene se za vidinou, padá a motá se v hovnech, pak nasadí pracovní masku a vezme profesorskej kufřík nevědomostí. Moralista? No to sotva uhodnete.  Není to odsouzení k samotě, ale spíš touha a hnací motor motivace bejt ne...

 Točí se toho tolik okolo, jak si pak nepřipadat jako ve filmu? Pokud budeme scénář ignorovat a vydávat se napospas improvizaci, je šance že se potkáme s tím, co hledáme. Pak můžeme přestat hrát.  V kostky uložený osud čísel je náhoda stejně jako předurčení.  Meleme si svoje dokud nedojde na skutečný slzy s potleskem facek, proč se nesejdeme? Proč pak osočovat jeden druhýho, když nevíme, jak to vypadalo z druhý strany. Náboje jsou slepý.  Plovoucí dlaha.   Jeskyně má mnoho společného s primitivismem, a zároveň se dostává do kontextu lidského porozumění světu. Boj o ideály začíná a končí tehdy, když se smíříme s tím, že nežijeme v jeskyni. Bydlíme v barácích a jít ven je dnes neslušné - zradíme internet.  Máš oblíbenou kavárnu, knížku, hudbu? Uvidíme se? Abychom se nezhypnotizovali mácháním křídel.

 V posledních dnech potkávám čím dál úchylnější a lepší věci - tak například progresivec Aphex Twin po dvanácti letech - a zní to jako zítra. Ostatně v tom nemá daleko k minimalistickému skladateli Philipu Glassovi, se kterým už také dosáhli nebeského vzepětí . A je tomu skoro dvacet let. Aphex Twin je prý bohatý ( The Common Morality of Advertising ) a za jeho úspěchem stojí stovky hodin nevydané hudby.  The Warp press release states that he “has been teaching his computer to write music so he can spend more time shagging.  He continues, “I like shagging.  The girlfriend I’ve got at the moment is totally up for shagging anywhere, like in the street.  I had a wicked shag on a beach in France before I came to America, and it was really good.  There was this quite pretty woman, who was quite fit and about thirty, and she started wanking like about thirty feet away from us.  She was wanking herself off, watching us two.  So when we finished, she ...

21. Kolik to je v univerzálním čase? Jakoby se mi pod lupou na chvíli zaostřil metr, kterým měřím povrch planety, kterou ani neznám a oblohou o průměru lidského oka. Klíčeným zámkem provléklo by se co lidské konání vezdejší je. Náměstek času si mě přísně změřil, „hm“ zabručel vědecky. „Tak na,“ dal mi pas a plácl přes půlky a dodal, „tak už si dospělej i v tý vaší Emérice.“ Nepoměry  2:1  - srdcem na straně protilehlé.   V zádech vítr ze všech stran a já během tohodle leteckýho dne jménem život stoupám s proudem vesmírné nervozity. Obdobně hledáme v boji toho Druhýho. Nesnášíme se. Máme nadhled . Na mracích hrdostí a rozumu. Rozplétám si žíly a hledám pravdu, když říkaj, že je v každým z nás. Pomalu u toho umíráme - neohrabaně si berem, a bojíme se nevděčnosti.   Možná jsme odešli na ten správný čas - jako když se člověk musí doma najíst, ale chce stihnout extázi prvních minut na akci, a proto má hlad nebo se přežere. Dát si jenom něco lehkého znamená dok...

"Považuju za svůj úspěch, že jste odešli sami," vzdychl, "a bez zbytečnýho vzdychání." Na tričko pod kvádrem si napsal racionální a nestranný . Zuby se mu drolily do kávy s drobky úst, argumenty přídavných jmen a příslovců, které byly jako potravinářské barvivo chleba tehdejšího - tím chtěl krmit naši nenažranou zvědavost.  "Kdybyste radši plnili své studijní povinnosti v čas!"  A vy byste se měl přestat schovávat. Na chatě. V lese.  "No, vidíte - jak umíte bejt v klidu, když si řeknete," to už ale popadl Chael svoje naštvání za nohy a omlátil ho Dozorci o hlavu. Mělo to ale i patu, kterou si Dozorce zarážel do zadku, aby se z toho neposral. A byl to Dozorce, který říkal, že se na něho můžeme spolehnout. Teď jsme si mohli i společně lehnout.

"Nejdeš na cígo? Nejdeš, viď. No, mně se taky moc nechce kvůli těm schodům. Tak já teda jdu, ale pohlídej mi tu věci," vytratil se.  Venku už stepuje pár lidi a jejich fialový ruce si podávají ruce s mrazem. Je to jen tak, nebo není to jen tak? Tak nebo tak postupně cit v prstech kamení. Podají mu beze slova jiskru k zapálení. Několik lidí tancuje v rytmu slepé tmy, aby předstíralo, že jsou zaneprázdněni.  Sdílet jazyk neznamená si hned vyzobávat slova z úst. Ale i když to víme, tak toho stejně máme plný zuby. Kousavé odpovědi mlčení a venku zpívaj ptáci. Říkaj si mezi sebou, jak to asi bylo? Není ještě čas, aby bylo jaro, aby mohli řešit něco jinýho a příběh pozorovali od kořene stromu, na kterém sedí.

Usazuju se jako prach na židli. Pomalu a nepozorovaně – snad jenom ta paní, co si vykouřila zdraví už za svýho mládí z okna, mě vidí. A trochu se klepu, protože uvnitř je zima. Chladnoucí popel, který šum rozfouká po ulicích. Tu sousedku od naproti jsem znal. „Koho zajímá můj názor?“ vykřikla. „Promiňte, teď se mi do cesty připletlo pár slov: deprese v konzervě. Slyšíte mě i tam vzadu? Nebo mám řvát ještě víc? Tak – tiše,“ artikulovala s přehnanou přísností a dolním rtem se dotýkala svého dekoltu, až si kousla omylem do bradavky. Zařvala a škubla si se svým mimickým strojem, div jí nevyhrkly bolestí slzy. Stroj byl věšák s kolečky, na kterém si vozila svůj výraz. Sice si neviděla si na špičku nosu, ale viděla si do huby, kam si obvykle patrony Chlordiazepoxidu dávala. Když dostala za přednášku rozumné penízky, jo, ty se pak utrácely samy, jen se po nich zakouřilo. Po hodině nechala v krabici od banánů svůj dobrý dojem, aby si ho mohli studenti rozebrat. Koho zajímá můj názor, p...

 Když se zeptáme "Co pro vás znamená vlastenectví?", odpověď většinou začne slovy "jazyková příslušnost", "úcta k tradici" nebo "vztahování se k historii" a mezi posledními bude "sounáležitost s prostředím". Proč upřednostňujeme, co je nám nejdále?  Globální vesnice má cesty, které vedou od skladu myšlenek k prodejnám, kde se opracují zpátky k uložení. Nejsou tu však domy. Obyvatelé brouzdají ulicemi a zběsile shánějí dávku drogy, aby spočinuli již na tomto světě. Tím se jim rozpustil majetek do krve a tělo má konečně právo na duši. Dokonalý profil je stejně neskutečný jako plyn, kterým si zatopíme. Co nás donutí věřit, že budeme mít po namačkání očekávanou teplotu? Je to zesílení plamene v krabici, jež pumpuje vodu do tepen domu. Návrat ke krbovým kamnům je ujištěním, že pokud si vezmu poleno z hromady, kterou jsem si naskládal do přehledné mozaiky, a přinesu si ho - položím vedle kamen - vložím do kamen - tak reguluji dění svou silou....