21.
Kolik to je v univerzálním čase? Jakoby se mi pod lupou na chvíli
zaostřil metr, kterým měřím povrch planety, kterou ani neznám a
oblohou o průměru lidského oka. Klíčeným zámkem provléklo by
se co lidské konání vezdejší je.
Náměstek času si mě přísně změřil, „hm“ zabručel vědecky. „Tak na,“ dal mi pas a plácl přes půlky a dodal, „tak už si dospělej i v tý vaší Emérice.“
Nepoměry 2:1 - srdcem na straně protilehlé.
V zádech vítr ze všech stran a já během tohodle leteckýho dne jménem život stoupám s proudem vesmírné nervozity. Obdobně hledáme v boji toho Druhýho. Nesnášíme se. Máme nadhled. Na mracích hrdostí a rozumu. Rozplétám si žíly a hledám pravdu, když říkaj, že je v každým z nás. Pomalu u toho umíráme - neohrabaně si berem, a bojíme se nevděčnosti.
Možná jsme odešli na ten správný čas - jako když se člověk musí doma najíst, ale chce stihnout extázi prvních minut na akci, a proto má hlad nebo se přežere. Dát si jenom něco lehkého znamená dokrmit časem - musíme dát ček doma mamkám a tátám.
Víc než ob-čas - tak velké jsou rozměry pozůstalých. Někdy jich máme po krk a někdy nás převyšujou. Broskvovej zelenej s kapkou posedlosti a tvrdohlavých dat. Věčnej za každej moment, kdy si každý svou dávku odpovědnosti vyžral. A že jí na podzim minulého bylo. Hold "hrnečku vař" a ani rakouskej knír pak nestačí na sob-ce s vysílačem. Stále mi ale ukazují hodiny směr cesty. Za deset deset a oko za zub, abychom měli co do společnosti s okolím. Práce nebo spíš lajdavá.
Náměstek času si mě přísně změřil, „hm“ zabručel vědecky. „Tak na,“ dal mi pas a plácl přes půlky a dodal, „tak už si dospělej i v tý vaší Emérice.“
Nepoměry 2:1 - srdcem na straně protilehlé.
V zádech vítr ze všech stran a já během tohodle leteckýho dne jménem život stoupám s proudem vesmírné nervozity. Obdobně hledáme v boji toho Druhýho. Nesnášíme se. Máme nadhled. Na mracích hrdostí a rozumu. Rozplétám si žíly a hledám pravdu, když říkaj, že je v každým z nás. Pomalu u toho umíráme - neohrabaně si berem, a bojíme se nevděčnosti.
Možná jsme odešli na ten správný čas - jako když se člověk musí doma najíst, ale chce stihnout extázi prvních minut na akci, a proto má hlad nebo se přežere. Dát si jenom něco lehkého znamená dokrmit časem - musíme dát ček doma mamkám a tátám.
Víc než ob-čas - tak velké jsou rozměry pozůstalých. Někdy jich máme po krk a někdy nás převyšujou. Broskvovej zelenej s kapkou posedlosti a tvrdohlavých dat. Věčnej za každej moment, kdy si každý svou dávku odpovědnosti vyžral. A že jí na podzim minulého bylo. Hold "hrnečku vař" a ani rakouskej knír pak nestačí na sob-ce s vysílačem. Stále mi ale ukazují hodiny směr cesty. Za deset deset a oko za zub, abychom měli co do společnosti s okolím. Práce nebo spíš lajdavá.
Komentáře
Okomentovat