Když se zeptáme "Co pro vás znamená vlastenectví?", odpověď většinou začne slovy "jazyková příslušnost", "úcta k tradici" nebo "vztahování se k historii" a mezi posledními bude "sounáležitost s prostředím". Proč upřednostňujeme, co je nám nejdále?
Globální vesnice má cesty, které vedou od skladu myšlenek k prodejnám, kde se opracují zpátky k uložení. Nejsou tu však domy. Obyvatelé brouzdají ulicemi a zběsile shánějí dávku drogy, aby spočinuli již na tomto světě. Tím se jim rozpustil majetek do krve a tělo má konečně právo na duši. Dokonalý profil je stejně neskutečný jako plyn, kterým si zatopíme. Co nás donutí věřit, že budeme mít po namačkání očekávanou teplotu? Je to zesílení plamene v krabici, jež pumpuje vodu do tepen domu. Návrat ke krbovým kamnům je ujištěním, že pokud si vezmu poleno z hromady, kterou jsem si naskládal do přehledné mozaiky, a přinesu si ho - položím vedle kamen - vložím do kamen - tak reguluji dění svou silou.
Z lesa dětství vyrazíme do světa velkoměsta, abychom se pak triumfálně vrátili k dosvědčení, že práce v rodném kraji není. Že tam, ve velkoměstě, jsou větší příležitosti. Není divu, když tu není wifi v každé kavárně, když tu není otevřeno několik prodejen nejméně dvacet hodin denně. Jídlo nejde nakoupit každý den, což vytváří dojem omezení svobodného nekulturního člověka.
Kultura však v mnoha regionech je. Je totiž v sounáležitosti lidí, kteří i přesto, že se náhodně potkávají především u piva, vytvářejí kolektiv. Uspořádají zabijačku. Uspořádají dětský den. Májka se staví a sousedním vesnicím podřezává dohromady. Nedbalé povědomí o tom, jak náš kraj vypadá a vypadal, však dáva prostor modernizaci. Umělohmotné ploty nebo realistické malby na fasádách, jež ostře kontrastují se zářivým modrým nebo zeleným nátěrem. Estetická tradice kraje zaniká, pokud se o ní nemluví. Pokud se spolu nescházíme. Sdílení vzpomínek našich prarodičů nám dává půdu pod nohama, abychom zjistili, že jsme součástí obrovského podnosu historie a naše obrácení estetiky na hlavu okukováním ideálů z televize je planá naděje, která se ztratí spolu s uzavřením ventilu plynovodu.
Nelze požadovat po společnosti změnu individua, jelikož je víceméně pokaždé pro jedince destruktivní. Jedinec v pochopení čelí pouze sám sobě. Skrze své plody trpělivosti by měl pečlivě hledat společné. Konstituovat společnost, nikoli jí podléhat.
Globální vesnice má cesty, které vedou od skladu myšlenek k prodejnám, kde se opracují zpátky k uložení. Nejsou tu však domy. Obyvatelé brouzdají ulicemi a zběsile shánějí dávku drogy, aby spočinuli již na tomto světě. Tím se jim rozpustil majetek do krve a tělo má konečně právo na duši. Dokonalý profil je stejně neskutečný jako plyn, kterým si zatopíme. Co nás donutí věřit, že budeme mít po namačkání očekávanou teplotu? Je to zesílení plamene v krabici, jež pumpuje vodu do tepen domu. Návrat ke krbovým kamnům je ujištěním, že pokud si vezmu poleno z hromady, kterou jsem si naskládal do přehledné mozaiky, a přinesu si ho - položím vedle kamen - vložím do kamen - tak reguluji dění svou silou.
Z lesa dětství vyrazíme do světa velkoměsta, abychom se pak triumfálně vrátili k dosvědčení, že práce v rodném kraji není. Že tam, ve velkoměstě, jsou větší příležitosti. Není divu, když tu není wifi v každé kavárně, když tu není otevřeno několik prodejen nejméně dvacet hodin denně. Jídlo nejde nakoupit každý den, což vytváří dojem omezení svobodného nekulturního člověka.
Kultura však v mnoha regionech je. Je totiž v sounáležitosti lidí, kteří i přesto, že se náhodně potkávají především u piva, vytvářejí kolektiv. Uspořádají zabijačku. Uspořádají dětský den. Májka se staví a sousedním vesnicím podřezává dohromady. Nedbalé povědomí o tom, jak náš kraj vypadá a vypadal, však dáva prostor modernizaci. Umělohmotné ploty nebo realistické malby na fasádách, jež ostře kontrastují se zářivým modrým nebo zeleným nátěrem. Estetická tradice kraje zaniká, pokud se o ní nemluví. Pokud se spolu nescházíme. Sdílení vzpomínek našich prarodičů nám dává půdu pod nohama, abychom zjistili, že jsme součástí obrovského podnosu historie a naše obrácení estetiky na hlavu okukováním ideálů z televize je planá naděje, která se ztratí spolu s uzavřením ventilu plynovodu.
Nelze požadovat po společnosti změnu individua, jelikož je víceméně pokaždé pro jedince destruktivní. Jedinec v pochopení čelí pouze sám sobě. Skrze své plody trpělivosti by měl pečlivě hledat společné. Konstituovat společnost, nikoli jí podléhat.
Komentáře
Okomentovat