"Řekni mi," promnul si oči, "co na tom je?"
"Koukej," vstal a přistoupil k plátnu, "proč si myslíš, že to není umění? Je v tom cit - vidíš tuhle linku - tuhle diagonální?" otočil se k němu a poklepal vztyčeným ukazováčkem na čáru.
"Sotva... měl to udělat hovnem, protože to by časem slezlo a mohlo se to plátno použít znova." zavrtěl se na dřevěné židli loktem podepřen v hlavě.
Stojící si vsunul ruce do kapes a lehce nakloněnou hlavou, přes kterou přepadávala malá ofina, zavrtěl. Koukl se na zlaté hodinky řka: "Řeknu mu, že to neberem."
Sedící přivřel oči a kývl.
Stojící prošel kolem. Přistoupil k telefonu na bílém dřevěném parapetu. Zvedl sluchátko. Vytočil.
"Nebereme to. Naschledanou." cinknutím položil.
Sedící se v tu chvíli zvedl, aby se znovu zahleděl do nepatrné černé rýhy vedoucí skrz celé plátno.
U telefonu stojící hledí skrz šedavé tabulky skla spíše zamyšlen nad rozhodnutím pootočil se k druhému.
"Měli bysme mu říct, že to berem. Třeba to příště bude lepší." - "Trochu pozdě, ne?" - "Vím, vím... ale snad ten implus... rozumíš..." obrátil se již telefonující k druhému.
"Dobrej, je tam ještě?" telefonující mírně předklonil hlavu do násobné brady. Tichem prsknul krok z překlonění stojícího u plátna.
Telefonující pomalu skládal od ucha sluchátko.
"Skočil z okna."
Žádné komentáře:
Okomentovat