Neuvěřitelná - kazetová.
Procházeli jsme lesem nad placatým městem a já lhal, že o ničem nevím a neznám minulost - že to je to jediný, co v hlavě zbylo a dokola mi běží z áčkový na béčkovou a zpátky.
Na dřevěné liště pálíme kouř bodající do očí. Pak otřeme otisky bot z medového nátěru, abychom vykročili k další zastávce - pokračovali k dalším místům návštěvy a skončili rozvaleni na asfaltu - stejně kazetově se vybavuje noc na zmrzlé silnici, kde do větru rýsované nicotnosti shořely s dalším brkem...
Přidušeně zmodralý dech z kamenných plic klesá k zemi, aby se dotkl prsů, aby je zadržel. Držel jsem se v proudu ledovcové u ostrůvku, u nohou šance - šance nerozhodnutý.
Katedrální znalost mrtvolně krvácí v sraženinách proudem...
Lhal jsem dlouho svým stěnám, aby nepadaly.
Znova vkročit - do ráje - nebo na další cestě? Vracíme se, nebo je to pokračovaní k nesmrtelnosti? Změnit si jméno, přijímat novou identitu - definovat se; a pak "už jsi mi blízký," ale proč? Chybím? Jsem součástí, která dřív nebyla dostatečná? Věčný návrat a utkaní o nás...
Bojím se, že nejsem figurína na frajerskou čepici, ani "osmej den v tejdnu," ale spíš tisíckrát ohraný cídý v hifi...
Jsme v tom po uši, ale budeme se poslouchat?
Procházeli jsme lesem nad placatým městem a já lhal, že o ničem nevím a neznám minulost - že to je to jediný, co v hlavě zbylo a dokola mi běží z áčkový na béčkovou a zpátky.
Na dřevěné liště pálíme kouř bodající do očí. Pak otřeme otisky bot z medového nátěru, abychom vykročili k další zastávce - pokračovali k dalším místům návštěvy a skončili rozvaleni na asfaltu - stejně kazetově se vybavuje noc na zmrzlé silnici, kde do větru rýsované nicotnosti shořely s dalším brkem...
Přidušeně zmodralý dech z kamenných plic klesá k zemi, aby se dotkl prsů, aby je zadržel. Držel jsem se v proudu ledovcové u ostrůvku, u nohou šance - šance nerozhodnutý.
Katedrální znalost mrtvolně krvácí v sraženinách proudem...
Lhal jsem dlouho svým stěnám, aby nepadaly.
Znova vkročit - do ráje - nebo na další cestě? Vracíme se, nebo je to pokračovaní k nesmrtelnosti? Změnit si jméno, přijímat novou identitu - definovat se; a pak "už jsi mi blízký," ale proč? Chybím? Jsem součástí, která dřív nebyla dostatečná? Věčný návrat a utkaní o nás...
Bojím se, že nejsem figurína na frajerskou čepici, ani "osmej den v tejdnu," ale spíš tisíckrát ohraný cídý v hifi...
Jsme v tom po uši, ale budeme se poslouchat?
Komentáře
Okomentovat