dál rád bych byl
... jsme, jsme!
2. Zarathustra samoten sestupoval s hor a nikdo ho nepotkával.
Ale když přišel do lesů, stál před ním pojednou kmet, který opustil
svatou svou chýši, aby v lese hledal kořínků. A takto promluvil
kmet k Zarathustrovi:
„Není mi cizí tento poutník: před mnoha lety šel tu mimo.
Zarathustra se zval; ale proměnil se.
Tenkráte jsi do hor nesl svůj popel: chceš dnes oheň svůj nésti do
údolí? Nebojíš se trestu za ţhářství?
Ano, poznávám Zarathustru: Čisté má oko, a na jeho ústech se
netají hnus. Zdaţ si nevykračuje jako tanečník?
Proměněn je Zarathustra, dítětem stal se Zarathustra, procitl ze
spánku Zarathustra: čeho ted hledáš u spících?
Jako v moři ţil jsi v samotě, a moře tě neslo. Běda, chceš
vystoupiti na souši? Běda, chceš sám zase vléci svoje tělo?“
Zarathustra odpověděl: „Mám v lásce lidi.“
Žádné komentáře:
Okomentovat