myslím

otevřenej konec a předpověď na měsíc dopředu. kapitola vědomí? nekonečná.

psací potřeby

"burn, burn, burn like fabulous yellow roman candles exploding like spiders across the stars..." J.K.

hubený temno
lehce prohnutý v zádech
vykrvácí na obraz
kde zbyly otázky
teď jsme zodpovědný
a hlad mi vytrávil
obuju si chodidla
sesednu z neposednýho
bez dvou v uvěření "jsem"
ale jsou to "nevhodně vybraná slova"
sladkej obraz na dně podvědomí
je neříká mechanicky
přivítám si náručí
42/42

bez tří za měsíc

http://napszyklat.bandcamp.com/track/2-3-feat-dva
omlouvám se.

nesmrtelná

jeden druhýmu jedem
předem se vedem
oknem oka
okap pak kapka
lžeš seč můžeš
leč leží seš
pak oka p
kapota
rozdíl mezi díly
díl rození síly
slíbíme si věrnost
přednost si dáme tomu
co přelétne nám přes nos
dobře se opře
dopředu se
předem opře
otři se o mě
stojím na dně
den ve tmě
neber se!
hluboko oko
sloup vesmíru
vést za míru
hloup hlupko
loup slupko
kloup klupko
sm ... o.

Dívám se znovu

Tohle není lhaní. Je to probuzení, že geniální héro je život, protože je největším soupeřem.
Tohle není lhaní. Je to probuzení v sedm ráno vyčerpanej z těch idejí, který člověka posílej i zabijou.
Tohle není lhaní. Je to probuzení do světla, když chceme ještě tmu.

Tohle není lhaní. Je to probuzení břichem k nejvyšší životnosti...
Tohle není lhaní. Je to probuzení na lavičce, když víš, že jsi na lavičce a nad západem spaluje Venuše.
Tohle není lhaní. Je to probuzení z dotyku v odevzdané bezbrannosti. Nenápadně... a očividně.
 

Ecce homo

"Ještě jednou problém diety. - Prostředky jimiž se Julius Caesar bránil nemocem a bolestem hlavy: dlouhé pochody, nejprostší způsob života nepřetržitý pobyt pod širým nebem, neustálé útrapy - to jsou, v hrubém výčtu, pravidla pro udržování a ochranu proti extrémnímu narušení onoho subtilního a pod nejvyšším tlakem pracujícího stroje, (...)" F. N.

 Tichá pošta odešla pěšky dřív, než stihla zhlédnout pocit v okénku.

 Pokud lžeme, kde je motivácia?

Vitrína reality

Ruce omrzlé mrazem - na kolejích – v ruce ti dojíždí „kena“ a chladne rychlejc, než spustíš to peklo. V báglu vzpomínky, kterými si jako ocasem odháníš mouchy přítomnosti. Ty chybičky a vychytávky, který žiješ až tisíc let potom. Nejlepší / Nejhorší na nich je to, že je nemůžeš vyreklamovat. Slajd šou v podání hrdinský dospělosti dnes od včera.
Okno do rána v ulici, kde v hoodu roste pocit z pojmu, pojem ze slova, bejvá chladný, ale víš, že je to ta ulice, která se táhne od severu na jih, která má pořád kostky místo asfaltu. Koukneš se přes ulici – do stínu, co roztaje, protože to za to stojí. Už za tu vzpomínku z předchozího dne, kde si v opilosti vzpomenu na to, jak si čuchá k nohám z lyží a schovává se za komínem. Stín je odrazem a já poznám, že jsem to poznal já. To ale neznamená, že ještě pořád nejsme připoutaný k židlím zády k obrovitosti!
Tajemství se během dne odhaluje a skrývá okolo domu. Skrz ten provoz – uondaných aut – líčíme kordy slovíček, který tě zasáhnou, ale jako při šermu – nikdy ne doopravdy. Když už nemůžeme skrz ten provoz – bez provozu – se pozveme na spolubojovnický piknik á la žarden – cvak. Dotyk skrz není cizí, protože je to dotyk. Pak si strhnou nálepku, kterou si na čelo nenápadně nalíčili, aby ji ten druhej neviděl ani v zrcadle, a daj si ji nad levou.
No a pak tě zase sjede za to, že ses párkrát – jako budoucí génius – podepsal do učebnice!
Sova Minervina vzlétá až za soumraku.